Voda jako živel a archetyp

Když se dětí, ale i učitelek zeptáte, co že je to voda, nejčastěji uslyšíte „há dvě óóó“. Jen málokdo pocítí, že je to živel, mocný, temný a ženský živel, který nás obklopuje a který obsahujeme. Jsme z něho zrozeni, přitahuje nás i děsí a má v hlubině naší duše své důležité místo.

Všechny živly jsou archetypy. Všimněme si, jak hluboce jsou vodní přirovnání zastoupena v jazyce: do čeho všeho se noříme, v čem se topíme, hledáme prameny, jdeme proti proudu, čas plyne jako voda. Vyřešíme-li problém, vlastně jsme ho rozpustili: solution – řešení – roztok. Dokonce i odpouštění je skutek tekutý a neuchopitelný.

Bojovný duch revolučně-průmyslového novověku reagoval na každý odpor vypovězením války. Snaží se pokořit všechny živly. „Dobyvatelé vzduchu“, „pokořitelé ohně“, „vládci moří“. Náš přístup je tvrdý - možná je v něm kámen úrazu celé naší civilizace. Živly nám sice slouží, ale otroci se odjakživa bouřili. Pokořené živly jsou nebezpečnější než v přírodní nespoutanosti. Vytváříme ontologický dluh tím, že živlům upíráme svobodu.

Voda na rozdíl od ohně neničí definitivně. Je měkká a dává naději. Příležitost vzpamatovat se. Voda křísí a křtí znovuzrozený život. Potopu lze brát jako výzvu ke změně vztahu vůči světu, životu, vůči sobě samému.

Ekologicky i mytologicky můžeme zahlédnout souvislosti mezi ničivostí záplav a naším necitlivým zacházením s vodou i krajinou. Meliorace, přehrady, regulace řek, odlesňování – to všechno jsou vlivy, které se sčítají a proměňují lokální i globální cykly. Betonový koberec měst způsobuje, že krajina už vodu nevstřebává, ale odvádí ji co nejrychleji pryč.

Bez lidského zásahu tíhne každý vodní tok ke stavu dynamické rovnováhy. Člověk však kolonizoval území, na které si voda vždycky činila nárok. Pokusil se zahnat ji do rezervací. Ale voda si pamatuje a čeká.

Možná jednou pochopíme, že skutečnou cestou není souboj, ale spolupráce. Ne „boj o přežití“, ale spolužití. Ne hlavou proti vodě, ale hlavou (i srdcem) s vodou. Ne s kapalinou H2O, ale s živlem, s bytostí, se vzácným a inteligentním partnerem našeho života. Voda nám ukazuje cestu tím, že ji sama vytváří. Vine se přirozeně a neuchopitelně, jako naše životy.